Už od chvíle, kdy naši prapředkové začali aspoň trochu představovat lidské bytosti, se vlastně začala rodit mimo jiné i politika. Jistě, v oněch pradávných dobách nestál žádný neandrtálec za řečnickým pultem a nevedl politické proslovy, nikdo takový nechtěl po ostatních jemu podobných, aby vyplňovali neexistující hlasovací lístky, a ani s tou demokracií to nebylo zrovna valné, ale přesto tu už tehdy něco trochu připomínající politiku bylo. Protože lidé vždy byli tvorové společenští, a v každé takové smečce se tak vyskytoval někdo, kdo ty ostatní vedl a do jisté míry rozhodoval o jejich osudech. A byl tak vlastně vládcem, jakýmsi politikem, kterého ti druzí museli poslouchat, aspoň do doby, než ho sesadili nebo odstranili, případně než ho nějak jinak dostihnul jeho osud.

A i když je dnes politika docela jinak vypadající, podstata je stejná. Ti, kdo mají ambice a ostré lokty, se snaží prodrat k moci, aby mohli rozhodovat o jiných, aby měli svá mocí daná privilegia. A stejně jako za dávných dob se ani dnes neštítí využít pro dosažení svých cílů pomalu cokoliv. Protože politika znamená moc, a moc je něco, co si nechce leckdo nechat ujít.

Ovšem přesto vypadá v politice mnohé odlišně. Dnešní politici už si nezískávají pozici na výsluní hrubou silou, ale spíše sliby, vše vypadá daleko kultivovaněji, i když i zde platí, že se o politické kultuře nejednou nedá zrovna moc mluvit. Dnešní politici také vědí, na jak dlouho jsou voleni, na rozdíl od těch, kdo si urvali kdysi moc na tak dlouhou dobu, než se objevil někdo silnější, kdo je o ni připravil. Dnešní politici jsou také daleko mocnější, mají vliv na mnohem více záležitostí, spravují záležitosti daleko většího množství lidí a byrokraticky jsou na tom o poznání hůř než kdysi. A proto by se měli v politice uplatňovat jenom lidé schopní. Dnešní společnosti už by jednoduše neměli na rozdíl od dávného minula vládnout žádní neandrtálci.